Výchova a socializace ČSV

Československý vlčák potřebuje jinou výchovu, než kterékoliv jiné plemeno, nejdůležitější je tzv. socializace.

Socializace

Tato forma výchovy znamená, že štěně seznamujeme se vším, s čím kdy příjde během svého života do styku. Bereme ho mezi co nejvíce lidí, zejména cizích lidí, do rušných míst, vše postupně (ideální je město, chodník u cesty, rušná ulice, kde se pohybuje spousta lidí, jezdí kolem auta, tramvaje apod.).

Necháváme štěně hladit od cizích lidí, hrát si s dětmi (děti se chovají jinak než dospělí, ječí, piští, skáčou, dělají prudké pohyby, padají na zem apod.).

Seznamujeme ho s co největším počtem psů (pouze psi, o kterých víte, že neublíží a že jsou řádně naočkováni) Ono, pokud by vaše štěně napadl pes, mohlo by to mít v budoucnu následky ( bude se bát cizích psů, bude na ně agresivní).

Jezdíme se psem v autě na místa která má rád - k vodě, na procházku do přírody apod. Lidé, kteří psa vozí v autě, jen když jedou k veterináři na očkování, se pak přeci nemohou divit, proč jejich pes nesnáší jízdu v autě.

Bereme štěně do autobusu, do tramvaje, do vlaku, do metra.

Seznamujeme štěně s ostatními zvířaty, se kterými se bude v běžném životě vídat.

Pokud máte jiného psa, snažte se ze začátku štěně spíše brát samostatně, oni totiž psi (a to zejména ČSV) rádi kopírují chování druhého psa a druhý pes ho bude zajímat mnohem víc než vy. Může pochytit zlozvyky dospělého psa. Na druhou stranu může být druhý pes skvělou pomůckou, např když se štěně něčeho bojí a váš, již dospělý pes ne, tak mu pomocí vašeho druhého psa ukážete, že se není čeho bát atd. Pokud ale víte, že se váš dospělý pes bojí určité situace nebo věci, tak se této situace vyvarujte - je li s vámi i štěně, protože s velkou pravděpodobností se bude bát také

Pokud zjistíte, že se štěně něčeho bojí, zaměřte se na to a snažte se to co nejdříve odbourat. Nikdy psa neutěšujte v situaci, ve které se bojí, akorát z vás znejistí a bude se bát ještě více. Vy jste jeho vůdce a musíte mu ukázat, že se není čeho bát.

Takovéto seznámení se s lidským světem se snažte malému štěněti ukázat POSTUPNĚ do věku 12. týdnů. To ale neznamená, že po 12. týdnu proces socializace končí! Zkrátka do 1 roku se štěněti plně věnujte a nic nezanedbejte. Bude vám to v budoucnu mnohokrát odměněno. S velkou pravděpodobností vám z něj vyroste skvělý společník pro váš společný život...

Odběr ČSV

Dříve se toto plemeno udávalo již v 5ti-6ti týdnech z důvodu snadnějšího zvykání na nového pána. Dnes již takto brzký odstav není nutný. Umístění k novým majitelům provádíme nejdříve po 49 dnu života. Tímto plníme nařízení ČMKU a zákon na ochranu zvířat proti týrání.

První den doma

První den štěně pravděpodobně prokňučí, bude mu chvíli trvat, než zapomene na maminku a ostatní sourozence. Ono ve vás bude velmi rychle hledat náhradu za matku a sourozence, takže je dobré si vzít první týden či dva dovolenou a plně seznamovat štěně s ostatními členy rodiny, se zvířaty, s domem, se zahradou, s pelíškem. Možná první dny nebude moc dobře žrát, dejte mu čas...přeci jenom, vzali jste ho z jeho vlčí smečky a teď je jen na vás vytvořit mu novou smečku, kde se bude cítit jako doma.

Snažte se zejména zabezpečit prostor, kde bude štěně umístěno ve vaši nepřítomnosti. Aby se neporanilo, nezničilo nic cenného. Ona totiž ta štěňátka ČSV jsou sice velmi roztomilá, ale mají neuvěřitelné vlohy pro zničení bytu během pár hodin, někdy i minut :-)

Kdy začít s výcvikem?

Čím dříve, tím lépe. Nemyslím tím, že hned první týden doma musíte trénovat sedni, lehni, vstaň, to ne...:-) První výcvik je vlastně ona výchova. Na výcvik jako takový přecházejte postupně, zprvu navštěvujte např. cvičák jen jako místo na vyblbnutí se s ostatními psy a štěňaty.

Umístění ČSV - v bytě nebo na zahradě v kotci?

Můj názor je takový, vše má svá pro i proti...

Když máte psa v bytě, je jisté, že v době, kdy jste doma, jste pořád se psem, musíte s ním na procházku apod.
Když máte psa venku na zahradě nebo v kotci a venku prší, sněží, mrzne, tak se člověku ven moc nechce a pes je tak dlouho sám bez vaší přítomnosti, tím ČSV velmi trpí. Procházku, když už teda nějakou uskutečníte v tomto počasí, tak s velkou pravděpodobností ošidíte.
Také se setkávám u zájemců o naše štěňata s větou typu: "Máme velkou zahradu, pejsek tam bude mít spoustu místa na běhání apod." U ČSV platí, že je úplně jedno, jak velkou máte zahradu. On ten pes tam stejně sám nebude běhat, bude čekat na vás, až půjdete ven a pohrajete si s ním a proběhnete se někde na procházce. Takže z tohoto hlediska je výhodnější mít psa v bytě, nebo uvnitř rodinného domu a je jedno jestli máte dvoreček nebo zahradu jako fotbalové hřiště.

Problém s umístěním v bytě nastává, když potřebujete nechat psa samotného doma. Co s pejskem, když půjdu do práce, kam s ním, když ho mám v bytě? Aby mi nic nezničil, nerušil sousedy. V tomto případě je vhodnější mít tu zahradu a kotec.

Dle mého názoru je nejlepší mít domeček a venku kotec. V kotci mít psa v době vaši nepřítomnosti a když jste doma, tak ho mít doma u sebe.